Přeskočit navigaci.

Světové války

I. světová válka

Ani tak malá obec jako Ubušínek se nevyhnula světovým válkám.

V průběhu I. světové války vstoupili do ČS legií 3 občané:

  • František Dvořák (*6. 1. 1881) – 3. pluk 9. roty ruské legie
  • František Herník (*5. 5. 1888) – 6. pluk 2. kulometná rota ruské legie
  • Cyril Konečný (*29. 12. 1892) – střelec 31. pluku 7. roty italské legie

Z bojišť I. světové války se nevrátili tito muži:

  • Josef Jílek z č. 17 – zemřel jako zajatec na zranění v Rusku
  • Čeněk Novotný z č. 21 – zůstal nezvěstný
  • Josef Straka z č. 5 – zůstal nezvěstný

II. světová válka

Druhá světová válka se dotkla všech obyvatel Ubušínka. A to proto, že se Ubušínek stal doslova partyzánskou obcí díky jeho příznivé poloze uprostřed lesů a členitému terénu. Přicházeli sem Rusové, Ukrajinci, Slováci a Češi, kteří utekli z nucených prací. Budovali si v lesích podzemní kryty, na které jim dodával řezivo Emil Šauer, majitel místní pily a mlýna.

V letních měsících roku 1944 se zde nacházelo už tolik partyzánů, že nebylo možné, aby je živili jen jedni a ti samí lidé, což byli Emil Šauer, Josef Husák, František Hakl a Adolf Gregor. Rozhodlo se, že se na podpoře partyzánů bude podílet celá obec. Všichni občané byli do té záležitosti zataženi, takže povinnost všech byla mlčet a partyzány podporovat. Ti si večer do každého domu chodili pro jídlo, šatstvo, pro prádlo, které se jim pralo, pro léky a informace o pohybu Němců na frontách i v zázemí, ojediněle i pro zbraně. Informace o pohybu Němců Ubušínečtí získávali z tajných sezení ve mlýně, kde se poslouchalo rádio z Londýna a Moskvy.

V zimě to však bylo horší, protože partyzáni v domech zůstávali přes noc a až ráno odcházeli. Nebezpečí vzrůstalo. Počátkem roku 1945 partyzáni dokonce vlastnili motorová vozidla, takže se jim musely opatřovat i pohonné hmoty. Ty jím z velké části sháněl Emil Šauer, stejně jako náboje z Brna, které vyměňoval za své výrobky.

Dne 19. 1. 1945 byl ve Víru zastřelen Nikolaj Čursin, známý partyzán, který byl v Ubušínku velmi oblíbený a který často přespával ve zdejším mlýně. To občany Ubušínka velmi vystrašilo, protože v okolních vesnicích kvůli Nikolajovi zatkli dva muže.

Dne 10. 2. do sousední obce Veselí přijelo německé vojsko a hledalo partyzány. Střílelo do lesů celé dopoledne. Asi ve 23:30 přijely do Ubušínka 4 vozy Gestapáků z Letovic. Obsadili mlýn a zatkli mlynáře Emila Šauera s manželkou Bedřiškou Šauerovou, starého mlynáře Aloise Šauera, mlynářského dělníka Karla Šedého a kočího Ludvíka Podařila. Byli odvezeni do Bystřice nad Pernštejnem, kde probíhal výslech za hrozného týrání. Po čtyřech dnech byl Emil Šauer ve zbědovaném stavu převezen do Letovic, kde byl vězněn až do 4. 4. 1945. Jeho rodina byla vyslýchána v Bystřici nad Pernštejnem a propuštěna 27. 2. 1945. Po propuštění byli všichni sledováni oddíly SS, které sídlily v Dalečíně. Podle neoficiálních informací hledali Němci u Šauerových hlavně vysílací stanici, kterou měl mít ukrytou někde ve mlýně tovaryš Karel Šedý.

5. 5. 1945, kdy se konalo Květnové povstání lidu v Praze, byl dnem radosti. Lidé se ujímali zbraní, které získali odzbrojením posádky v Jimramově.

8. 5. 1945, v době, kdy nad vesnicí projížděla stahující se německá armáda, došlo k tragédii. Ubušínečtí na výzvu partyzánského velení na Vysočině zabarikádovali obě příjezdové silnice nad i pod obcí mohutnými smrky. A právě jedna z těchto barikád na trase Sulkovec – Ubušín byla záminkou k tragickým událostem, které následovaly.

Motorizované oddíly německé armády, ustupující po silničním tahu Kunštát – Žďár nad Sázavou, zde narazily na překážku, která je v jejich rychlém ústupu zdržela. Svolali tedy všechny muže z vesnice na odklizení této barikády. Když se však všichni sešli, překážka už byla odstraněna vojáky, takže důvod, proč tam svolali muže z Ubušínka, byl jiný. Postavili všechny muže do řady a velící důstojník nechal zastřelit tři muže. Byli to Emil Krčil, Adolf Jílek a František Dokoupil z Olomouce. Všichni zbývající museli klečet se zvednutýma rukama na silnici tak dlouho, dokud nepřejela celá kolona. Ještě než němečtí vojáci odjeli, vypálili na Ubušínek zápalné střely. Naštěstí nikde nevznikl požár, ale jedna ze střel těžce poranila ruku Josefu Gregorovi, kterému zůstali trvalé následky.

Armáda projížděla nad Ubušínkem dnem i nocí, takže těla mrtvých mužů mohla být odklizena až 10. 5. ráno. Dne 11. 5. se konal pohřeb a tito tři muži byli pohřbeni do společného hrobu na Veselském hřbitově.

(čerpáno z Kopie hlášení o ilegální činnosti v obci Ubušínek během II. světové války)